Moje cesta do Iranu v říjnu 2008

Nejhorší ze všeho bylo čekání v Moskvě na přípoj.Nekonečné 4 hodiny, nelze si nikam sednout,v restauraci stojaj 6 Euro,na větší bankovky vrací ruble,v ochozu nahoře leží čekající mládež na karimatkách, ven se nedá vyjít, protože nemáme ruské vizum. Strašlivé letiště!

Doletěli jsme do Teheránu,tam nás čeká místní průvodce,mluví německy,má bohaté historické znalosti,vodí německé skupiny ,Švýcary,Němce a Rakušany,Čechy vede poprvé. Je tu dost cizinců,hlavně Němců,ale i Italů a Angličanů. Musíme mít na hlavách šátky,ale většině kouká celá ofina,ovšem i místní mladé dívky už zdaleka nemají zakryté vlasy.Mně se děvčata líbila,mají husté černé obočí a výrazné oči. Moje partnerka je pokládala za ošklivé,že jsou nosaté. Tak nevím.

V Teheránu jsme navštívili nejprve archeologické muzeum.Tam jsou památky z 3000 až 620 před Kristem. To jsme měli vidět až když jsme projeli Persií, navštívili Persepolis,viděli mnoho karavanserailů, z nichž některé jsou upraveny jako drahé hotely, viděli jsme i opuštěné drahé vily boháčů. Mám vstupenky z navštívených objektů,museí mešit a prošli jsme jich asi 25. Vstupy byly v ceně cesty,stejně jako plná penze,plombované vody,nebylo za co utrácet.Kupovali si hadry,keramiku, šperky,takže jsem ztěží utratila těch 50 dolarů. Měli jsme v tom i dva přelety,jeden do Persepolis, přesto jsme jeli i stovky kilometrů malým busem i se zavazadly.

Od roku 1979 je Iran islámská republika. Do r. 1988 stál v čele Chumejni,,1889 napadl Irán Irák a 8 let se pokoušel získat nějaké území. Nedostal se daleko, ale ztráty na obou stranách byly značné, větší v Iránu, kde padlo asi milion vojáků od 15 do 40 let. Nastoupily vojenské školy,pak dobrovolníci "děti Chumejniho",viděli jsme hřbitovy,připomínalo to hroby padlích ve Washingtonu.

Jinak má Irán naftu. Takže všude jsou perfektní dvouproudové silnice,voda je vedená z Elbrusu, z výše až 4000m, tou se zavlažují políčka v pouštních oblastech.Pěstují se tu meruňky,kešu,jablka,zelenina a ovoce na trhy.Místní lidé vodu z hor pijí,my používali plombovanou i na zuby.Po celé zemi je zavedena elektrika,telefon a ve větších městech i plyn.Na ulicích jsou schránky na milodary, takže tu nejsou skoro žádní žebráci. Neviděli jsme žádné psi a děti se nosí v šátku na ruce, jen zřídka vidíme kočárek. Byty v soukromém vlastnictví jsou drahé, jen těžko se dá odhadnout,jaká je tu životní úroveň. Mně se pobyt v Iránu líbil, Laďka mi poslala disk s fotkama, ale ten mám uložen zvlášť.