neděle 3. ledna 2010

Petrohrad 17 - 24.8.20090 (27.300

Letíme Russian Airlines 10.30-16.30. Měním 200 dolarů,ale nedá se to utratit. Zbytek vracím při odletu,mezitím dolar stoupl, takže nic netratím. Místní cestovka nám obstarala jízdenku na elektriku,autobus,trolejbus a 3x metro.Začínáme na Něvském prospektu,hlavní třídou.Domy,které mají opravené fasády obdivujeme zvenčí,není do nich volný vstup.
Do Eremitáže máme vstupenky na zítřek a pozítří.Jdeme zadním vchodem,takže nemusíme odstát dlouhou frontu. Jedu s Andělou Hořejší, spolu také spíme a má to mnohé výhody.Anděla mi se vším pomáhá, i oblékat návleky na boty v muzeích.
Domy, které vidíme,mají opravené fasády.Když pak jedeme večer lodičkou po jednom z kanálů a dostáváme se až k Něvě,vidíme fasády domů mimo střed města neopravené a oprýskané.Tak si vypadají i dvory.
Ceny jídel v restauracích jsou od velmi levných až po nesmírně drahé. Protože máme jen snídaně,chodíme na obědy a večeře. Dnes je dolar 50 haléřů. Ovšem v těch levných restauracích mi musí objednat jídlo někdo z našich, já to azbukou nerozumím.Oblíbila jsem si pelmeně, to jsou taštičky z nudlového těsta s náplní.
Prohlídka Eremitáže stála zato. Ještě příští den jsme vyhledaly Španěly, které jsme minule nenašly.Všechny hlídačky umí anglicky a přesně nás dirigují, jak jít.Eremitáž má totiž dlouhé, nezejímavé chodby a dost se tím ztratí času. Zato jsou letos přístupné i vládní místnosti cara, nádherné a plné zlata.Fotografie všude ukazují, jak byly místnosti devastovány po revoluci. Chápu děkabristy,vždyť carové žili v nepředstavitelném přepychu a objednávali si i mramor z daleka,reprezentační místnosti jsou samé zlato.
K prohlídce Eremitáže patřila příští den i návštěva paláce Petra I.
Kazaňská katedrála na Něvském prospektu (podle zázračné ikony Panny Marie Kazaňské),je inspirována chrámem sv.Petra v Římě.Zde je pochován maršálek Kutuzov (viz Vojna a mír)
V chrámu Petra a Pavla v Petropavlovské pevnosti jsou hroby všech členů královské rodiny.Křižník Aurora je zakotven nedaleko, bylo tam spousta lidí, ale mně bohatě stačil pohled z dálky.Také sfingy na nábřeží Něvy u Akademie umění jsem fotila a k tomu svatby v bílém. Bylo jich ten den snad pět, jen ty, co jsme viděli.Mladá děvčata v bohatých bílých šatech (z půjčovny) a plno svatebčanů. To všechno je dost drahé, včetně dlouhých amerických bouráků, které u nás téměř nevidíme.

Žádné komentáře:

Okomentovat