Chile,Velikonoční ostrovy,Patagonie

6.10.2010 odjíždíme z autobusového nádraží Student Agenci do Budapešti. Je sluníčko, 23st,cesta trvá 6 hodin,ale pokračovat letadlem budeme až v 19,05, takže čekáme na letišti.Zlobí je počítač,takže kufry do Santiaga pošlou ,ale my si musíme naše místenky zařídit až v Madridu,kde přestupujeme.Ale tam to tak jednoduché není,posílají nás od čerta k ďáblu, jedeme výtahem nahoru,pak vláčkem,zase výtahem a nakonec společností LAN (soukromé) do Chile.Noční let s večeří a snídaní. Jede nás 9,bohužel 6ti lidem nedošly kufry,,složitě sepisujeme, kufry došly do hotelu až příští den odpoledne.
Čeká nás mikrobus do hotelu, jedeme soukromou dálnicí, která se sice platí, aleje o 30 min. kratší.
Další den Metrem do středu města, vidíme presidentský palác, stráž je v bílých uniformách, před palácem 3 zvony z bývalého kostela a v něm zahynulo při požáru asi 300 lidí, většinou se ušlapali.Na náměstí jsou také sochy presidentů,všichni tři zemřeli nepřirozenou smrtí. První z nich, Salvator Allende Cosseno byl fantasta a pod jeho sochou je napsáno"Miluji Cille a ona bude šťastná"
Dále socha původních obyvatel indiánů (žije jich tu ještě 2/3 všeho obyvatelstva)Pak bohatě zdobený katolický kostel, většina obyvatel jsou katolíci.
Pokračujeme ke kopci sv. Krištofa, zcela nahoře je socha sv. Krištofa.:Je jaro, všechno kvete, stromy s rudými květy jsou endemické pro Chile, nikde jinde nerostou.
Další den, je čtvrtek,odlet na Velikonoční ostrovy. Vzdálenost 3700 km trvá 4 hodiny. Z okénka vidíme hřebeny And, zasněžené.Obrovské letadlo je plné,létá denně.
Ostrov má 10 mil. obyvatel. Je sopečného původu, na 3 jeho trojúhelníkových rozích jsou 3 vyhaslé sopky, které soptily před 1000 léty.
Ale ještě k Santagu. Založeno bylo 1441 Indiány Mapucho, kteří tvoří i dnes většinu obyvatel.
Jsou mírně snědí, černovlasí a hlavně tetovaní. Hlavní třídou Santiaga je Av.O'Higginse,, která vede až do středu města. Je lemována stromy Alameda, které jsou také endemické.Městem protéká řeka,jedno rameno zasypali při stavbě Metra.Metro má 4 linky, vyjímečně výtah a žádné jezdící schody. Za kostelem sv.Eduarda byla nádražní hala, navržená Eifelem, 1927 byla zničena při zemětřesení.Největší hospodářský boom byl v 19. toletí po nalezení bauxitu. Universita je soukromá, velmi drahá. Hrdinové revoluce i všichni presidenti jsou pohřbeni v kostele. Presidentský palác byl původně mincovna, , dnes jsou zde jen reprezentační místnosti. Všichni ministři mají soukromé vily. Také mnohé obecné školy jsou soukromé, děti nosí uniformy.I ty jsou drahé.Angličina je povinná,ale jinak všichn i mluví výhradně španělsky.
Na kopec sv. Krištofa a na vyhlídku na město jsme jely s Vlaďkou ještě jednou.Nahoru výtahem ,ale dolů pěšky, výtah měl hodinovou pauzu. Pak 3 stanice Metrem, přes řeku Mapucho ,přes čtvrť umělcůa lan ovkou na kopec.Přesně takovou, jako máme na Petřín.Dlouhá je 500 m, v mezizastávce je Zoo,sportoviště a bazén.
Další den nás provádí Luděk. Nejsenzačnější je Muzeum předkolumbovských kultur, 1000 až 600 před K.Ostatní dle fotek. Navštívíme i kostel Augustiánů,který byl při zemětřesení pobořen, jen socha Krista zůstala nedotčena mimo trnovou korunu, která mu sjela na krk. Kdosi se to pokusil napravit, ale koruna se stále vracela a tak je tam ukřižovaný s trnovou korunou kolem krku.
10.10.na Šárčiny narozeniny jsme konečněna Velikonočních ostrovech.Vítá nás skupina zpěváků a každý z nás dostane květinový věnec.Bydlíme senzačně v domečcích s plným komfortem, s nádhernou zahradou a bazénem. Po snídani na nás čeká auto a první zastávka je u sedmi soch, které hledí přes moře k Indonesii,odkud asi původní obyvatelé přišli.Většina soch byla poražena při zemětřeseních nebo vlnami sunami, opravy provedli Angličané, Američané Japonci a snad i Němci .Mnoho soch se rozbilo už dřív nebo při
dopravě.
Jdeme i k jeskyni Ana de Paku Caves (Ana = jeskyně) Hluboko dole je prostor,kde rodina dřív bydlela, je tam obytný prostor krytý shora skalou,je tam i kuchyňka. Místní průvodce říká, že jeho babička tak asi do 4 let bydlela. Všichni schází dolů,já čekám nahoře.Pak prohlížíme zbytky sídlišť, jedna stavba byl zřejmě kurník pro slepice.Ve skále je lom, kde se vytvářely sochy,zvlášť se lámaly kamenné klobouky.Ty už mnohé sochy nemají. Oči byly z barevných kamenů, mají-li i uši, jsou skoro hotové.Ruce mají připažené a některé mají na krku znatelné tetováí.Sochy asi bylo božstvo jednotlivého kmene. Ale to jsou dohady, moc se o tom neví.
Velikonoční ostrov tvořily tři sopky na trojúhelníkovém ostrově.Půda je tu nesmírně úrodná,tak
mnoho lidí hospodaří na svých pozemcích a úrodu dováží na trhy.Obyvatelstvo dosáhlo mnoha tisíc,ale přistěhovalci z Evropy, hlavně misionáři,sem zanesli epidemie neštovic,tuberkulózy a j. a tehdy se počet obyvatel značně snížil.
Scházíme až k zálivu,který byl vhodný k rybolovu.Velký kulatý kámen u břehu,kterému říkají břicho světa,obsahuje tolik železa,že se kolem něho střelka kompasut točí kolem dokola.Námořníci tvrdí, že spadl z nebe. Jmenuje se Aku Te Pito Kura.
Jdeme se vykoupat k moři k pískové pláži, na břehu je plno palem. Je neděle, je tu plno ,nemám chuť se koupat,rovnám si fotky ve foťáku a prohlížím si řadu soch Rapa Nui, stojící na břehu.
Je to úžasné, kolik akácií mineme cestou do vinařství. Kvete tu i strom Linora (lat. Laudana).
Vinařství je obrovské.Má i plantáže mimo ty zdejší.Zavodňují je hadičkami,denně má každý průtek 250 až 300 ml vody.První výrůstky se odstřihnou,až druhé se nechají vyrůst.Vyrobí se tu až 1 a 1/2 milionů litrů ročně. Firma podporuje děti Mapuchů.Velkou výhodou je zdejší podnebí. Prší jen na jaře a pak je celý rok sucho.I půda je náplavová. Ochutnávka nás zklamala.
Plošina s 15ti vztyčenými sochami moai,Ahu Tongakariki,byla obnovená 1995 za finančím přispění Japonska. Dnes máme oběd z balíčku, vynikající!
14.10. letadlem do Patagonie,letíme ze Santiága, kam jsme se vrátili z Velikonočích ostrovů.Odlet v 9,30 a do Punta Arenas ve 14,25. Kolonii tučňáků v Otway fjord jsme oželeli a bylo to lepší pro nás.Pak jedeme autobusem (státním) do Puerta Natales,kde jsme ubytováni.
Po časné snídani do národního parku Torres del Paine s výhledem na hory a jezera. Pak jeskyně Milidon,laguna Amarga, jezero Nordenskjold a jezero Pehoe, skalní věže Torres del Paine, jedeme
mikrobusem a děláme fotostopy. Vysoké, zasněžené vrcholky hor nás oslňují.Příští den nás čeká plavba lodí fjordem až k ledovci.
Jsme navlečení, varovali nás, že bude velký mráz, mám i rukavice a čepici, ale je nádherný slunečný den,12 st. ,kolem nás pobřežní útesy,vodopády,kolonie kormoránů, dva lvouni a ve výšce kondoři. Dojedeme až k ledovci Serrano. Oběd na farmě Magellan. Na lodi ke mně přišla mladá dívenka,která tu obsluhuje a říkala mi, že se učí anglicky. A kormoráni že snáší v únoru 4 vejce a pak se starají o mladé. Přežijí 1až 2,dravci, lišky a jiní pregátoři sežerou mláďata. Pokusila jsem se s dívenkou mluvit, ale ona uměla jen tohle nabiflované. Nerozuměla, co se ptám. Pak tu jsou labutě, kačeny a lísky barevně trochu odlišné od našich.Oběd jsme měli na farmě, která patřila majiteli lodi,grilované maso,většinou hovězí, trochu tvrdé,ale u vedlejšího stolu si ho chválili.Příští den prohlídka Punta Arenas.Město mělo původně žaláře, kam posílali trestance z Anglie,Holandsa a i odjnud, stejně jako do Austrálie.Jednou se zločinci vzbouřili,podřilo se jim obsadit loď,ale místo odjezdu se opili rumeme, který na lodi objevili a tak byli snadno zlikvidováni. Později obsadili město piráti, památkou na ně je vrak lodi.Jinak město osídlili přistěhovalci z celého světa. Jinak na nás Punta Arenas hluboký dojem nezanechala, jen homolovitě sestříhané stromy ve městě i na hřbitově.
Dál jedeme dlouhým žlutým autobusem,noční let do Madridu,kde nám téměř uletěl spoj,čekal na nás přes půl hodiny,, nakonec přes Budapešť,Student Agenci do Prahy.Čas čekání v Budapešti nám Luděk zkrátil malou prohlídkou města. Cesta autobusem trvala dalších 6 hodin, už nám bylo všechno dlouhé.Před půlnocí jsme na Florenci.



.