Indie 2011

Odlétáme 3.prosince 2011 na 9 dnů do Indie.Letíme s Turkish Airlines, což je letos vyhlášená nejlepší letecká společnost. 4 a 1/2 hodiny trvá cesta do Istambulu, kde po 3 hodinách čekání pokračujeme zase stejnou společností do Dillí. Tentokrát letíme 8 hodin.Horor bude až cesta zpět. Takže ve 4 v noci jsme na místě, teď autobusem do hotelu, malý odpočinek a pak autobusem po městě. Návštěva hinduistického chrámu Lakšmí Narair a prohlídka národního muzea.
Dillí je město s nesmírnou spoustou odpadků, které nikdo neuklízí, jsou ho hromady a na nich stojí třeba svatá kráva.Odpadkové koše neexistují, hlavně umělé hmoty se kupí na ulici. Jinak je Indie plná zeleně, parků a stromov í, záhonků s květinami podél silnice. Z autobusu se bohužel nedá vystoupit, jen ve skupinách a stejně nás obklopí obchodníci s korálky, náramky,knihami a pohlednicemi.Nakonec náš vedoucí vezme něco do autobusu, nabídne nám to a po nezájmu to vrátí.
Hotely mají perfektní služby, všechno dělají chlapci,nejsou tu pokojské. Náš vedoucí rozděluje diškerece,na které jsme dali jako obvykle 40 UDS na osobu, jinak v restauracích dáváme ještě 10%díško.
Všechny ženy chodí v sárí, i ty, co jedou jako třetí na motorce, i ty,co nosí na hlavě dlouhá polena.Muži v turbanech se vyskytují hlavně v letadle, je to velmi slušivé,ale asi je nosí jen ti bohatí. Jinak chudáky jsme skoro neviděli, netrofly jsme si jít daleko od hotelu.
Jedeme po jediné velké dálnici. Proti nám jde např. stádo ovcí. Necháme ho přejít.Nebo běží nahý mužský. Něktří to stačili vyfotit, já ne.
Jaipur (nebo Džaipur) je hlavním městem.Zde jsou dokonce zametačky ulic.Odpadky dávají do velikých pytlů.Samozřejmě v sárí, s dlouhými košťaty. Indie má 1 bilion 200 miliónů obyvatel, průměrný věk je 38 roků, pojištění mají jen státní zaměstnanci a ti se většinou důchodu nedožijí. Já se svými šedinami jsem budila senzaci. Povinná školní docházka je do 8. třídy, dívky většinou školu nedochodí a tak je tu dost analfabetů. Angličina je povinná a tak dost lidí mluví anglicky, ačkoliv např. jedna letuška moc nerozumněla,které jídlo jsem si vybrala.Indie se osvobodila od Anglie asi r. 1996. Všechna náboženství jsou trpěna a tak i všechny svátky.Indie byla britskou kolonií od r. 1858. Ještě bych se chtěla zmínit o tom, že je na ulicích plno toulavých ssů. Ale to je i v Evropě často. Počasí jsme měli krásné, byl konec období dešťů, sucho, sluníčko a 24 st. Ptali jsme se na puntík na čele dívek, ale ten mají jen vdané ženy.
Většina měst má kolem 1 a 1/2 milionu obyvatel, také vzdálenosi jsou vždycky stovky kilometrů.
Ještě bych ráda upozprnilla na národní park v Sarisce. Jim podobných je tu plno. Protože tygr indický byl na vyhynutí ,otevřela Indie národní parky, kde jsou tato zvířata chráněna proti lovcům. Jezdí se tu džípy a okolní zvířata to už ani neruší. Tak jsme viděli krokodýla, diviké prase, plno opic,množství jelenů a srnců
Přes problém ve zpátečním spojení, když jsme čekali v Istambulu 8 hodin, cesta do Indie byla zajímavá. Většinu staveb podporuje UNESCO a nabídli nám dokonce i cestu na slonech.
V Praze jsme v 17,50, takže stíhám spojení autobusem, Metrem a elektrikou.