Petrohrad 17 - 24.8.20090 (27.300

Letíme Russian Airlines 10.30-16.30. Měním 200 dolarů,ale nedá se to utratit. Zbytek vracím při odletu,mezitím dolar stoupl, takže nic netratím. Místní cestovka nám obstarala jízdenku na elektriku,autobus,trolejbus a 3x metro.Začínáme na Něvském prospektu,hlavní třídou.Domy,které mají opravené fasády obdivujeme zvenčí,není do nich volný vstup.

Do Eremitáže máme vstupenky na zítřek a pozítří.Jdeme zadním vchodem,takže nemusíme odstát dlouhou frontu. Jedu s Andělou Hořejší, spolu také spíme a má to mnohé výhody.Anděla mi se vším pomáhá, i oblékat návleky na boty v muzeích.

Domy, které vidíme,mají opravené fasády.Když pak jedeme večer lodičkou po jednom z kanálů a dostáváme se až k Něvě,vidíme fasády domů mimo střed města neopravené a oprýskané.Tak si vypadají i dvory.

Ceny jídel v restauracích jsou od velmi levných až po nesmírně drahé. Protože máme jen snídaně,chodíme na obědy a večeře. Dnes je dolar 50 haléřů. Ovšem v těch levných restauracích mi musí objednat jídlo někdo z našich, já to azbukou nerozumím.Oblíbila jsem si pelmeně, to jsou taštičky z nudlového těsta s náplní.

Prohlídka Eremitáže stála zato. Ještě příští den jsme vyhledaly Španěly, které jsme minule nenašly.Všechny hlídačky umí anglicky a přesně nás dirigují, jak jít.Eremitáž má totiž dlouhé, nezejímavé chodby a dost se tím ztratí času. Zato jsou letos přístupné i vládní místnosti cara, nádherné a plné zlata.Fotografie všude ukazují, jak byly místnosti devastovány po revoluci. Chápu děkabristy,vždyť carové žili v nepředstavitelném přepychu a objednávali si i mramor z daleka,reprezentační místnosti jsou samé zlato.

K prohlídce Eremitáže patřila příští den i návštěva paláce Petra I.

Kazaňská katedrála na Něvském prospektu (podle zázračné ikony Panny Marie Kazaňské),je inspirována chrámem sv.Petra v Římě.Zde je pochován maršálek Kutuzov (viz Vojna a mír)

V chrámu Petra a Pavla v Petropavlovské pevnosti jsou hroby všech členů královské rodiny.Křižník Aurora je zakotven nedaleko, bylo tam spousta lidí, ale mně bohatě stačil pohled z dálky.Také sfingy na nábřeží Něvy u Akademie umění jsem fotila a k tomu svatby v bílém. Bylo jich ten den snad pět, jen ty, co jsme viděli.Mladá děvčata v bohatých bílých šatech (z půjčovny) a plno svatebčanů. To všechno je dost drahé, včetně dlouhých amerických bouráků, které u nás téměř nevidíme.

Moje cesta do Iranu v říjnu 2008

Nejhorší ze všeho bylo čekání v Moskvě na přípoj.Nekonečné 4 hodiny, nelze si nikam sednout,v restauraci stojaj 6 Euro,na větší bankovky vrací ruble,v ochozu nahoře leží čekající mládež na karimatkách, ven se nedá vyjít, protože nemáme ruské vizum. Strašlivé letiště!

Doletěli jsme do Teheránu,tam nás čeká místní průvodce,mluví německy,má bohaté historické znalosti,vodí německé skupiny ,Švýcary,Němce a Rakušany,Čechy vede poprvé. Je tu dost cizinců,hlavně Němců,ale i Italů a Angličanů. Musíme mít na hlavách šátky,ale většině kouká celá ofina,ovšem i místní mladé dívky už zdaleka nemají zakryté vlasy.Mně se děvčata líbila,mají husté černé obočí a výrazné oči. Moje partnerka je pokládala za ošklivé,že jsou nosaté. Tak nevím.

V Teheránu jsme navštívili nejprve archeologické muzeum.Tam jsou památky z 3000 až 620 před Kristem. To jsme měli vidět až když jsme projeli Persií, navštívili Persepolis,viděli mnoho karavanserailů, z nichž některé jsou upraveny jako drahé hotely, viděli jsme i opuštěné drahé vily boháčů. Mám vstupenky z navštívených objektů,museí mešit a prošli jsme jich asi 25. Vstupy byly v ceně cesty,stejně jako plná penze,plombované vody,nebylo za co utrácet.Kupovali si hadry,keramiku, šperky,takže jsem ztěží utratila těch 50 dolarů. Měli jsme v tom i dva přelety,jeden do Persepolis, přesto jsme jeli i stovky kilometrů malým busem i se zavazadly.

Od roku 1979 je Iran islámská republika. Do r. 1988 stál v čele Chumejni,,1889 napadl Irán Irák a 8 let se pokoušel získat nějaké území. Nedostal se daleko, ale ztráty na obou stranách byly značné, větší v Iránu, kde padlo asi milion vojáků od 15 do 40 let. Nastoupily vojenské školy,pak dobrovolníci "děti Chumejniho",viděli jsme hřbitovy,připomínalo to hroby padlích ve Washingtonu.

Jinak má Irán naftu. Takže všude jsou perfektní dvouproudové silnice,voda je vedená z Elbrusu, z výše až 4000m, tou se zavlažují políčka v pouštních oblastech.Pěstují se tu meruňky,kešu,jablka,zelenina a ovoce na trhy.Místní lidé vodu z hor pijí,my používali plombovanou i na zuby.Po celé zemi je zavedena elektrika,telefon a ve větších městech i plyn.Na ulicích jsou schránky na milodary, takže tu nejsou skoro žádní žebráci. Neviděli jsme žádné psi a děti se nosí v šátku na ruce, jen zřídka vidíme kočárek. Byty v soukromém vlastnictví jsou drahé, jen těžko se dá odhadnout,jaká je tu životní úroveň. Mně se pobyt v Iránu líbil, Laďka mi poslala disk s fotkama, ale ten mám uložen zvlášť.